„Nemohl jsi ji zachránit, Eriku.“
„Měl jsem...“
***
Ten vyděšený pohled v koňských očích už viděl. I tu nezměrnou bolest. Kdysi dávno. Z prázdného vlaku? Ano, určitě z vlaku. Z vlaku, kde lístky kontroloval kostlivec v klobouku. Z vlaku, který po vedlejší koleji nikdy žádný jiný vlak nemíjel. Záblesk bílé přerušený rudými krůpějemi tekoucími z ran způsobených ostnatým drátem. Co jen dělal tady v Huertgenském lese?
„Už jsi někdy slyšel koně hrůzou ržát?“
„Zastav to!! Prosím, zastav to!!“
„Nemůžu to zastavit - je to tvůj sen.“
„Co mám udělat?“
Nemohu ho zachránit, stejně jako jsem nemohl zachránit Shelly.
„Bůh mi odpusť.“
BOOM!
Název i veškerá přímá řeč je citace z komiksu, ale neformátuju ji jako citaci, protože převýšila moje potřeba zdůraznit kurzívou promluvy samotné Vrány. Většina drabble se odehrává ve scéně Jiskrný kůň, která je součástí rozšířeného vydání (vznikla až dlouho po prvním vydání). Je to jedna z nejdojemnějších scén, jaké jsem kdy viděla/četla/cokoliv...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit