Náklonnost

Vztáhl prsty ve zbožné úctě.
“Ach,” vydechl s rozkoší.
“Než jsem tě poznal, nevěřil jsem, že může existovat dokonalost. Ale teď... Dotýkám se tvých pevných oblých boků, cítím z nich žár, který mě rozpaluje. Myslím na to, že tvé běloskvoucí tělo je jen mé. Srdce mi buší při představě tvého vlahého nitra. Zahrnu tě drahým kovem, protože právě ty si to zasloužíš.”
Klepnutí.
“Ach!” zaradoval se. “Tvé nádherné křupnutí je příslibem budoucí slasti!”
Stříbrná lžička se zvedla a znovu uhodila. Praskliny se rozběhly do všech stran. Loupal s opatrnou precizností. Ještě špetku soli... a s labužnickým výrazem celé vejce snědl.