Jo tření. To bylo tenkrát, jak jsme vyrazili na lyže do Itálie. Začátkem dubna, takže lacinej zájezd, jenom nám nedošlo, že si moc nezajezdíme.
Dole v městečku bylo prostě jaro, kytky kvetly, motýli poletovali a tak.
Nahoře na sjezdovce teda ležel sníh, jenže v deset začínal tát, odpoledne z něj byla břečka a přes noc to zase zmrzlo.
No a na tuhle ledovou plotnu jsem se první den brzo ráno natěšeně postavila, v tu ránu ztratila balanc a půlku sjezdovky sjela po břiše hlavou napřed.
Nevěřili byste, jak blbě se z takový pozice vstává.
Některý druhy tření jsou dost bolavý.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To mi připomíná mou poslední
ioannina
To mi připomíná mou poslední historickou slavnou jízdu na sjezdkách. Bylo to na školním kurzu a pak jsem ve vlastním zájmu přesedlala na běžky. :-D
Já ještě chvíli vytrvala :-)
zana
Já ještě chvíli vytrvala :-)
Nenapadlo by mne, co všecko si na ledě můžu odřít...
Temeno hlavy?
ioannina
Temeno hlavy?
Bradu, ruce a kolena (včetně
zana
Bradu, ruce a kolena (včetně kalhot).
Ááááuuu... Připojuji se k
Terda
Ááááuuu... Připojuji se k Ioannině... školní lyžák mě taky na hodně dlouho zbavil chuti do toho pokoušet tyhle čertovský prkýnka.
Založme klub. Taky jsem na
mila_jj
Založme klub. Taky jsem na nich nestála od školního lyžáku. Nu, byly na něm jiné světlé chvilky. Třeba když se třídní natáhl o naše telefonní vedení, které jsme zřídili pro spojení mansardy s prvním patrem :).
Jó, led je prevít. Ono se tření někdy hodí a někdy ne :).