Zdravá strava

Cítil se zvláště. Kdyby byl poeticky zaměřený (což nebyl), řekl by, že se vznáší. Nic ho netížilo, byl volný.
Kdovíproč se zahleděl dolů. Na zemi ležel postarší chlápek v oblečení, které se z nějakých důvodů snažilo tvářit ošuntěle. Pár koleček zacvaklo na svá místa.
„Ale to… to ne… to nemůže být…“ koktal, aby vzápětí vykřikl: „Já nejsem mrtvý!“
„KDYŽ MYSLÍTE,“ ušklíbl se Smrť. „PAMATUJETE NA TU VÝBORNOU NADÍVANOU KACHNU, KTEROU JSTE MĚL K VEČEŘI? ZDÁ SE, ŽE KUCHAŘ DO NÁDIVKY PŘIDAL PÁR VAŠICH PATŘIČNĚ ODLEŽELÝCH PIROŽKŮ.“
Pak se mu zmateného Kolíka zželelo a dodal:
„A TAKY TROCHU JEDU NA KRYSY…“