Rána nebývají lehká

„Zaspali jsme.“ konstatuje Ianto. „Je skoro poledne, to už nemá cenu do tý práce chodit.“
Chvíli mlčí a rozpomínají se na večírek. Lisa se rozhlédne po pokoji, kde je naaranžována na posteli, křesle, židli a taky na podlaze spousta hadrů.
„Vážně jsem měla včera tvoje sako?“ ujišťuje se.
„Jo, moc ti slušelo.“
Přichází detaily.
„To byla ostuda. Ty tanečky! A určitě z toho bude fotodokumentace! Nechci to vidět!“
Ianto ji uklidňuje a taky sebe: „Hlavu vzhůru! To byl Angelo Colasanto a Alonso Decastelo, já je vůbec neznám.“
„Proč mě tedy tak bolí hlava, když včera pil Angelo a ne já?“