Vcházím do arény a hned cítím, že tyto hry jsou jiné. Pokud budu dnes poražen, jistojistě zemřu.
Zvedám hlavu, abych spatřil svého soupeře. Překvapeně zírám do Priscovy tváře. Vypadá stejně vyděšeně jako já. To mám bojovat právě s ním? Priscus je přítel...
Ztratím štít – Priscus zahazuje svůj. Pak mu vyrazím z ruky meč. I svůj upustím a bijeme se dál pěstmi. Oči mám plné krve a potu a písku, nevidím, neslyším, nevím, už ani, jestli chci vyhrát... pak nás odtrhnou od sebe.
Zvedáme hlavy k císaři. Zvedá ruce – vyhlašuje nás vítězi oba.
Ani on nemá odvahu postavit se síle příběhu.
Tady to chce asi delší vysvětlení, protože toto není až tak notoricky známý příběh. Zápas Prisca a Vera je jediný, který známe podrobně - dochovala se Tertullianova báseň, která ho detailně popisuje.
Priscus a Verus byli dva otroci, kteří byli prodáni do gladiátorské školy. Absolvovali spolu výcvik a stali se přáteli. Priscus byl ale později prodán jinam a tak se znovu sešli až na tomto zápase, který byl vrcholem jednoho z prvních dní zahajovacích slavností při otevření Kolosea.
Boj trval tak dlouho a byl tak vyrovnaný, že nakonec císař boj zastavil a prohlásil za víteze oba. Oba tak dostali palmovou ratolest (symbol vítězství) a dřevěný meč (byla jim darována svoboda). Bylo to poprvé a zároveň naposledy, co se toto stalo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásný příběh a krásné podání
Kirsten
Krásný příběh a krásné podání. Za poslední větu bych nejradši dala kachnu navíc.
To je nádherné!
Rya
To je nádherné!
Krásný příběh
Aries
Krásný příběh
Tak to je vynikající. Krásný
Esclarte
Tak to je vynikající. Krásný příběh, děkuju za něj.
Tyjo. To je hodně dobrý.
strigga
Tyjo. To je hodně dobrý. Trochu mě mrazí.. poslední věta je úžasná.
Awww, zase jsem se poučila.
Dangerous
Awww, zase jsem se poučila. Je to krásný!