Rozchod

„Mám toho právě dost,“ prohlásila toho večera. „Končím. Stěhuju se. Někam hodně daleko!“
Nechápavě se na ni zahleděl. „Ale miláčku, proč bys odcházela? Copak bychom si počali jeden bez druhého? Vždyť jsme přeci dokonalý pár!“
Povzdechla si, až se zvedl obláček prachu. „Vůbec nemáš pochopení pro moji jemnou duši. Furt se někde couráš. Navíc jsi pořád levej a smrdíš! Mám toho zkrátka po lem!“ S tím odešla a nechala ho zmuchlaného a schlíplého. Definitivní konec.
Ráno se po ní Péťa sháněl. Koukl do skříně, za stůl i pod postel, ale ona nikde.
„Mamííí!“ zavolal nakonec bezradně, „nevíš, kde mám ponožku?“