Vědět či nevědět

“Tak. Víme, že se rozvzpomínám, ale je to tak správně? Neexistuje nějaký dobrý důvod proč jsem některé věci zapomněla?” přemítala Múza.
Mladý spisovatel si povzdechl. “To bohužel asi nezjistíme. Budeme tomu muset nechat volný průběh.”
“No jo, jenže některé věci, které si vybavuji jsou… velice podivné. Moje hlava je jak strašidelný dům a asi prodělávám nejen ztrátu paměti, ale i zatmění rozumu. Je to chaos.”
“Nepřináší chaos tu největší inspiraci?”
Múza se zasmála. “Filipe, pochybuji, že bych dokázala někoho inspirovat.”
“To pozor.” Vztyčil mladík ukazováček. “Vím minimálně o jednom mladém nadějném spisovateli..." Políbil Múzu na tvář. "...kterého inspiruješ každičký den.”