Naše věčná váda, jestli tělo strádá

Každou chvíli slýchám větu z manželčiných úst:
„Se zdravím si nezahrávej, měl bys držet půst.“

„Jsi moc tlustej“, uráží mě… Jakpak by vám bylo?
Denně mívat na talíři každé další kilo?

Displej váhy přelepený fotkou prasete,
z vtipů takto opepřených souška rozkvete.

Kdyby to snad bylo málo, přidává se otec,
„v dobytčáku jezdit budeš, připravím ti kotec.“

Ještěže maminka je na mé straně,
ač sama postavy vychrtlé laně.

Dnes k obědu deset knedlí, výpečky a kapusta,
„jen si přidej, synku drahý, vykrmím tě do tlusta.“

Přidám si a ignoruju ženin ksichtík zkřivený,
panděro je důkaz toho, jak dobře jsem živený.