Země se chvěje

Na trhu nad vejci zaslech jsem známé mi jméno,
té noci vzpomínky dávné mi bránily spát.
Před ránem věděl jsem pevně, že musím to zvědět,
v Herculaneu zda sídlí můj někdejší druh.
Tak jsem ho vyhledal; dveře mi otevřel v tóze –
on si svou dvacítku odkroutil, ne jako já!
Objal mne, políbil. Chvěla se pod námi země...
to v těchto končinách běžné je už řadu let.
Vedl mne k pohovce, se smíchem nalil mi vína,
o dnešcích, včerejšcích, zítřcích hned zapředl řeč.
Co sejde na zítřcích. Jsem s ním a země se chvěje.
Do zítřka Vesuvu láva snad pohltí nás.