Malí raubíři

Mladý spisovatel vešel do kuchyně, kde maminka s Múzou krájely zeleninu. Obě se smály.
“...to ti povídám, Marie, uličníci! Nezbedná sebranka! Díky nim jsem byla šedivá ve třiceti.”
“Opravdu?” protáhla Múza a hodila po něm šibalským pohledem.
“Mami! Nemůžeš jí říkat takové věci. Ještě ji vyplašíš,” vyhrkl pohoršeně mladík.
“To děvče musí vědět, do čeho jde.”
“Já už mám celkem představu a jen tak něco mě nevyplaší,” sdělila jí Múza. “Navíc myslím, že můžete být hrdá na to, jak jste kluky vychovala. ”
“No, výzvy rodičovství,” povzdechla si maminka s úsměvem. “Člověk udělá co může a pak už se jen modlí.”