Čekání

Čeká ve tmě, až se vrátím a postarám se o něho. Už to nebude dlouho trvat.

Procházím se, na sobě odvážné oblečení. Uličky těsně u vody jsou domovem té nejhorší přístavní spodiny, ale já se nebojím. Jdu mezi sebrankou podivných existencí a pomalu mířím směrem k vodě. Všimnu si, že pár z nich se vydává za mnou.
Zrychlili krok. Rozbíhám se a utíkám, tady začíná staré molo. Běžím po něm, sebranka za mnou. Těsně na konci skočím do přivázaného člunu. Pak už sleduju, jak se z vln vymršťují chapadla a ti ubožáci jsou stahováni do hlubiny.

Dočkal se své potravy.