Jaro 1890.
Naděžda Zacharjevna, dcera otcova přítele a jeho kamarádka, sedí na dece, ponořená do knihy nevnímá okolí. Grigorij Ivanovič klečí v trávě, hlavu skloněnou skoro až k zemi, vybírá vhodné rostlinky. Otec mu dal k osmým narozeninám velkou prázdnou knihu. A on si teď může udělat svůj vlastní herbář! Možná odpoledne přesvědčí matku a půjdou se projít do parku; třeba najde nějaký druh, který ještě nemá. Jen koutkem mysli si uvědomí, že zvony na kostele odbíjejí půl druhé. Co je tohle? To ještě neznám, musím si zapamatovat tvar listů a doma se podívat…
„Griško! Neměl jsi být náhodou na oběd doma?!“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
hezké
Aries
hezké
Díky
Apatyka
Díky
Měl, ale... čas hrozně letí,
Lee
Měl, ale... čas hrozně letí, když se člověk dobře baví. :)
Hezké a jemné.
Kdo by potřeboval obědvat, že
Apatyka
Kdo by potřeboval obědvat, že :)
Díky moc.
Jo, kdo by potřeboval obědvat
KattyV
Jo, kdo by potřeboval obědvat, když svět je tak zajímavý.
No. Hele, koniklec!
Apatyka
No. Hele, koniklec!
Jemné, působivé.
Faob
Jemné, působivé.
Děkuji.
Apatyka
Děkuji.
Jo když se člověk zabere do
Tora
Jo když se člověk zabere do toho, co ho baví, čas letí jak bláznivý. A když dělá něco, co ho ale opravdu nebere, táhne se jak med.
Obzvlášť, když je člověku osm
Apatyka
Obzvlášť, když je člověku osm a kousek :)
Budoucí botanikové
Remi
Budoucí botanikové nepotřebují obědvat! :D líbí :))
Jojo. Kdo by potřeboval
strigga
Jojo. Kdo by potřeboval obědvat, když zrovna pod sedačkou objevil zatoulaný míček, a hele, támhle je otevřený baťoh, honem se k němu doplazit, a jé, hele, kočička, co mě furt honíš s tou lžičkou, čičí, podívej, jé, mám všude špagety, a hele, mami, kolotoč, pustíš mi ho? Toto drabble mě nutí smířit se s tím, že se to jen tak nezmění.. :D
Jo jo :D Ale v těch osmi
Apatyka
Jo jo :D Ale v těch osmi letech už je to (alespoň tedy u Grišky) spíš: Nerušte mě, zkoumám neskutečně zajímavé rostliny, zakládám herbář, čtu knihu o botanice – co mi sem koukáš, no tak to jsou pohádky no, a co má být – a náhodou vůbec nemám hlad. Pokud budu mít hlad, schroupu salát, přeci. Půjdeme k potoku? Potřebuju do sbírky rostliny, co rostou u vody a ve vodě. Jo a mami...?
Krásné. Oběd sem, oběd tam,
Kumiko
Krásné. Oběd sem, oběd tam, no jo, ale ta květinka mi uteče! Svět je tak barevný a já mám jen jeden život.
Díky. Jasně, koho by zajímal
Apatyka
Díky. Jasně, koho by zajímal oběd, když všchno kolem je tak zajímavé...