Dlouho a napořád

“Filipe…” řekla Múza dojatě, “ty jsi mi upekl dort?”
Mladý spisovatel přikývl.
“Je to přesně rok, co jsi mi zazvonila u dveří. Rok, co jsme..."
“Ne, zadrž. Neopovažuj se to vypustit z úst. Je to strašné klišé,” pronesla vzdorovitě.
“Za…
“Ne, neříkej to.
“Zamil…
“Filipe, já tě varuju!”
“Zamilovaní až po uši!” vyhrkl těsně před tím, než mu kus dortu přistál na obličeji.

O několik minut hýkavého smíchu, dortové bitvy a zcela nesportovního lechtání (Vážně, Marie, kde ses naučila takové podlé praktiky!) později leželi v objetí na podlaze.
“Ale jsme, že?”
“Jsme,” přikývla s útrpným úsměvem. “A ještě dlouho budeme.”