Pravidelné představení

Má strach a křečovitě zavírá oči. Třeba tentokrát ne! - a pak už najednou není a křičí bolestí a už to není jeho hlas...
Dům se otřásá v trhavém rytmu, rvaní látky střídá lámání a štěpení dřeva a ostré údery zoufalého těla s duší, která si s ním neví rady; drásající zpěv k Měsíci se skládá s doprovodnými zvuky do symfonie trvající celou noc. Dům, ve kterém straší, se rozpadá a on se chce rozpadnout s ním a Měsíc jako němý dirigent ho nechce propustit.

Až se jednou přidá psí štěkot, dusání kopyt a tichý pískot – a stisk Měsíce trochu povolí.