Stráž

Když vykročil ze dveří, místo křupnutí sněhu se mu pod botou ozval čvachtavý zvuk a z dálky k němu dolehly hlasy plné paniky, které nabývaly na síle.
Pozvedl hlavu a upřel oči k jižnímu obzoru. Sluneční paprsky se nemilosrdně prodíraly přes těžká sněhová mračna a drolily je na drobné cáry mlhy. Jako kdyby se mu jeho ledový svět měnil před očima.
Odmítl se toho obávat. Odmítl podlehnout falešné iluzi. Rázně vykročil k vyděšené skupině a několika ostrými povely ji usměrnil.
Oni svá místa neopustí. Zima se blíží. A nic na tom nezmění ani ta zvětšující se kaluž u základů Zdi.