Předchozí část:
Slunce pomalu zapadalo, když se vrátili ke svému stanu. Robin sáhl do vaku a vytáhl láhev fíkové pálenky.
„Na dvoře bych tím nikoho neuctil. Tam pokud nenabídneš o harrenské rudé, tolluskou whisky či adarskou medovinu, nikdo to nepovažuje za vhodný přípitek. Ale co je nám do šlechty, která neví nic o životě a své boje svádí o to, kdo si bude moci pochutnat na drolícím se pečivu bez valné chutě? Je to svět odtržený od světa, kde dceru prodáš nepříteli za příslib klidu zbraní, kterému nevěříš. Ne, ti jsou chudáci a netuší, co je to přátelství, na které teď připíjím.“
Přiznám se, že tohle a kdysi dávno fejeton, bude asi to nejtěžší, co jsem se kdy pokusila sepsat. Satirický pohled má být zesměšňující, Robin tu zesměšňuje šlechtice (navíc sám syn nižšího šlechtice...).
I kdybych to nechávala na poslední chvíli, nic jiného asi nevymyslím.
Další část: http://sosaci.net/node/42991
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit