Bez loučení

Válka.
Slovo řinčící celým dnem. Usměrňuji zbrojnoše, vařím lektvary.
Pánové z Růže povolávají své leníky. Tiskneš Hančino zápěstí, tvé oči hledají mé. Ne. Ne teď.

Večer se Hana láme. Nechoď, lásko. Odvádím ji, uvolňuji ti ruce.
Nepláču. Ráno odcházíš - zase, tak brzy - a máme práci.
Věřím, že vládu zastaneš. Ukradená chvíle oddechu. Tvé kdyby visí mezi námi. Úšklebkem zastíráš strach. Přežiju nebo padnu – sázka jak hod mincí.

Ne. Nenechám tě náhodě. Nocí tě vedu k smírčímu kameni. Čepel otvírá naše zápěstí, krev mísím se zeminou. Na tvé čelo kreslím znamení, mocí Šumavy, hlínou Šumavy svazuji tvou smrt.
Čarodějnice se nesází.