Každý den utíkal do plenéru. Mezi zlatá pole a nazelenalou oblohu, do bouřlivých mistrálů a pod žhnoucí slunce. Pryč od lidí. Od lidí, kteří mu stejně nerozuměli, kteří ho nechápali, snad ani nechtěli.
Jeho malby pro ně byly projevy blázna. Možná mají pravdu, myslel si Vincent.
Vrány se shlukovaly mezi klasy pšenice a umocňovaly jeho samotu. Zlověstné krákání a blížící se čerň na nebi. Maloval výjev před sebou a maloval svoje osamění.
Každý den potkával v malém městě ty stejné lidi, zdravili ho, ale nic víc. Pár přátelských pohledů, ale Vincent se jim vzdaloval. Sám a sám, dál a dál.
Doufám, že téma je dost patrné v té sebeizolaci - není to karanténa jako taková, ale spíše přenesená.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc krásné, i když tragické.
Esclarte
Moc krásné, i když tragické. Tenhle barevný střípek mě tenhle večer opravdu potěšil.
To jsem ráda! :)
Saphira
To jsem ráda! :)
Krásnosmutné. Vidím před
Tenny
Krásnosmutné. Vidím před sebou jeho obrazy polí.
Děkuju!
Saphira
Děkuju!
Miluju tvoje vincentovské
Carmen
Miluju tvoje vincentovské drabbly! :) krásné - a smutné
Díky :))
Saphira
Díky :))
Pěkně vykreslená samota
Aplír
Pěkně vykreslená samota Vincenta obklopeného neporozuměním.
Moc děkuju :) někdy se to
Saphira
Moc děkuju :) někdy se to píše samo...
Ten obraz miluju a tvé
KattyV
Ten obraz miluju a tvé vystižení jeho duše je skvělé.
Moc děkuju! :)
Saphira
Moc děkuju! :)
Káč.
Achája
Káč.
^_^
Saphira
^_^
Moc krásné a moc smutné.
Evangelista biolog
Moc krásné a moc smutné.
To je
tif.eret
takové smurno krásné, připomnělo mi to píseň Starry starry night.