Bzučení ticha

Seděli společně u břehu rybníka. Petr líně házel kamínky do temné hladiny, osvícené dorůstajícím měsícem. Nemluvili a ticho tak přerušovalo jen občasné šplouchnutí nebo zabzučení komára. Vzduch kolem nich byl těžký tím, o čem mlčeli.
"Pojď si zaplavat," navrhl najednou Marek.
"Cože?" odvětil zděšeně Petr. "Vždyť je noc! A nemáme plavky."
Marek však neposlouchal. Místo toho vstal a svlékl si tričko i kraťasy.
"Nebuď suchar," lehce Petra kopl do stehna a odešel k vodě. Petr pozoroval, jak se v měsíčním světle pomalu odhalují poslední kousky nahé kůže.
"Tak jdeš?" zeptal se Marek.
Petr mlčel. Ale pak se ho rozhodl následovat.