Alchymistické okénko

„A pak za prudké bouře v hodině nejvyšší pod prvním jarním úplňkem zmiji zklátiti musíš…“
„Cože musím?“
„Zmiji zklátiti.“
Všeobecné ticho narušovalo jen tikání budíku ve tvaru fialového poníka.
„Hele, kluci, já nevím jak vám, ale mě se žádná zmije klátit nechce a už vůbec ne za bouře. Toho si dost užiju s Cyrou.“
„A seš si fakt jistej, že je to alchymistická příručka, Luciene?“
Lucien se na oba kamarády zašklebil a znovu přeběhl očima těch pár řádků. „Ne, fakt, zmiji zklátiti. Černé na bílém.“
„Hele, kluci, a co to vlastně je za dryják? Něco na potenci?“
„Leštěnka na nábytek.“