Zde: Plocha pro vaši reklamu.
Johana se zakuckala dušeným smíchem.
„Co je?“ nechápal Jakub, ve vlasech lepenku a náručí plné letáků, „proč jdeme dál? Tady taky, ne?“
„Tady?“ zhrozila se Johana, „Svatokrádež!“
Zeď zela prázdnotou, zato všude kolem se tyče lamp, lavičky i sklo autobusové zastávky prohýbaly pod nákladem pestrobarevných výkřiků. Johana popadla jeden z listů v Jakubově náručí: „Hele, to je šifra nebo co?“
„Já jsem si hned říkal, že jsme žádné štěně neměli,“ poznamenal Jakub.
„No, tak teď mít možná budeme,“ pokrčila Johana nakonec rameny, „myslím, že Hana ví, co dělá.“
Fiktivní štěně na plakátu zasvěceně poulilo oči.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit