Ztraceno v překladu

Mezi těch málo opravdu zlomových okamžiků v životě patří, když řeknete ženě, kdo skutečně jste. Možných reakcí je jako barev duhy, od insultace, přes ignoraci až k polibku. A on měl to štěstí, že to jeho moudrá a velkorysá žena včera přešla s milým úsměvem a dnešní den mu sliboval ještě mnohem více. Když otvíral dveře, jeho nitro se třepalo jako plamínek svíčky. Přivítala ho polibkem a vedla něžně dál, ke dveřím…jídelny? Když mu s mnohoslibným úsměvem nalévala omáčku do talíře, začala smutná pravda neodbytně otvírat jeho roztoužené oči.
„Miláčku, když jsem říkal, že jsem koprofil, myslel jsem něco jiného.“