Na neshledání

Stříbrný nůž, koš, plášť a kápě.
Deset let jsem hromadila moc. Vzpomínky na tebe dusila, lenošku zaskládala knihami.

Byliny mají o dušičkové noci zvláštní moc.
Sama přistihuji svoje lži. Nebojím se. Nepočítám dny a roky. A dnes, deset let od posledního pohledu tvých černých očí, na rozcestí sbírám byliny.

Kostival léčí. Kopřiva zahání rarachy. Kopr nachází ztracené... ale teď neroste.
Halas, řinčení zbrojí. Utahané tváře, ošlehané divočinou. Kde odešel chlapec, vrací se mladík s pohyby dravce.

Nevykročím. Stojím pyšně, léty nezměněná.
Stižená pochybami. Nezapomněls na mě?
Přicházíš.
Poklekáš.
„Má paní, dědic tvrze se navrátil.“ K tobě, Marianno říkají černé oči.