Večeře v čase epidemie

Třináct účastníků sedělo u stolu. Panovala tísnivá nálada, jako by předzvěst něčeho neblahého. Nikomu se nechtělo mluvit. Možná to však bylo dáno tím, že všichni museli řešit delikátní problém, jak s rouškami přes tvář vpravit do úst jídlo.
Všechny oči se upíraly na Mistra, ten však hleděl nepřítomným zrakem před sebe. Konečně promluvil odevzdaným hlasem:
„Pravím vám, že jeden z vás mě nakazí.“
Do ostatních jako když udeří, někteří strnuli, jiní bloudili pohledem z jednoho na druhého.
Ticho najednou přerušil Jidáš: „Já jsem to říkal, že jsme na tuhle več… teda svačinu neměli chodit!“ vykřikl vztekle.
Ostatní ho zahrnuli opovržením.