Jako malá jsem si plnými doušky své asi čtyřleté přítomnosti užívala krom péče tří babiček a záchvatů kreativního a netradičního přístupu, který jsem k životu měla už tehdy, i mnohé radosti přírody (to víte, chráněná krajinná oblast). A když jsme u té přírody...
Žížaly jsou růžové. Kroutí se, vrtají v hlíně a mají legrační páseček. Růžovou žížalu ale může mít každý.
„Tatííí, směla bych mít ty černé žížalky? Já si s nima chci hrát!“
„Jaké černé žížalky?“
„Ty v járku u lávky do humna. Vylovíš mi prosím prosím nějakou?“
A tak jsem se poprvé dozvěděla, cože jsou to vlastně pijavice.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jejda. Pijavice. Brr.
Carmen
Jejda. Pijavice. Brr. (Nostalgicky se mi teď vybavilo, jak mi o nich kdysi říkala babička a jak mě strašně děsily... *smích*)
Já ty černé žížalky ve
Ness
Já ty černé žížalky ve stružce za humny nadšeně pozorovala a chtěla si s něma hrát. Pojí se s tím poznání, že rodiče mají málokdy pochopení pro takové fansicnující nápady...