Pro Ellušku - protože nevím, co bych si bez její podpory a rad počala.
Paní Galadriel byla k obyvatelům "svého" kousku Středozemě laskavá a pozorná. Vždycky si však držela odstup, jako panovnice a jedna z nejstarších a nejváženějších vůbec. Jediný, kdo snad směl nahlédnout do její mysli, byl její manžel.
Teď to ale bylo jiné. Chodila jako ve snách. Na pozdravy nereagovala. Na otázky odpovídala nepřítomným pohledem. Dokonce i pan Celeborn kolem ní našlapoval po špičkách, nebo se držel dál.
Někteří se začali bát, že snad uvažuje o návratu za moře.
"To je jen šestinedělí, to přejde," ujišťoval trochu melancholicky vládce Lothlorienu o celý věk později vyděšeného zetě, když se stejně začala chovat Celebrían.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Děkuji za drabble <3
Elluška
Je hezké, jak si i tátové sdělují zkušenosti :) Všechno přejde... A přijde něco hor... Ehm, jiného.
When in doubt, #askmelian
Původně tu poučnou větu měla
Owlicious
Původně tu poučnou větu měla říkat Melian Celebornovi. Ale to časově nevychází, ona už v té době byla pryč... a kdoví, kdo, jak a jestli s ní v tom případě mohl komunikovat...
:)))
Elluška
Jo, Melian už se na celou Středozemi raději vykašlala. Jen málokterý Maia na to má nervy! ;)
Ovšem hashtag žije dál! Třeba ten způsob komunikace jednou vymyslíme :D "Taková Melian, ta by nám k tomu něco řekla..."
Tak mě napadá,
Elluška
- a kdybych měla druhou identitu, napsala by ten koment ona - kde se vlastně Celebrían narodila? Vážně to byl Galadrielin kousek Středozemě, v němž byla panovnicí, a nebo to bylo jen takové přání, mít svou vlastní říši s pořádným hlavním městem, jenže hlas lidu rozhodl jinak?
Nic, jen mě to tak napadlo ;)
Ach ty druhé identity...
Owlicious
Celebrían se narodila ještě v Lindonu, takže to byl její kousek Středozemě, z vůle Gil-Galada :D