Oko za oko

Snad ani člověkem nemohu být,
když toho tvora chtěl jsem zahubit.
Mohl bych pustit ho, nechat jít.
Ještě mám šanci se vykoupit!
Ach, svědomí, ty prý patříš mezi ctnosti,
proč ale drásáš duši mou, plnou nevinnosti?
Proč boj s vědomím tu svádíš,
a z temnoty mne nevyvádíš?
Zabít tu bestii, to snad je hřích?
Když sežrat chtěla duše nevinných?!
Chtěla je pozřít, hleď tu obludu,
obě jsem vyrval zlému osudu.
Nebudu již déle v žalu svém se brodit,
musím tě do studny teď příšero zlá shodit,
že Karkulku a babču sežrati si chtěla,
nacpu do tě kámen, pomsta bude celá.