S postavami jste se setkali v drabblích Hořkost až do dna a Konec vyčkávání.
Šermířský mistr se v zašlých pruhovaných přikrývkách ztrácel. Ze dne na den seschl, jako by se mu veškerá horká lidská krev vylila do toho neviditelného zranění uvnitř lebky.
Jeho nesmrtelná schovanka seděla na pelesti. Pozorovala jeho tvář. Uvolněnou, bez výrazu, s milionem vrásek podobných dubové kůře.
"Už přišel čas," zašeptal hedvábný hlas šermířovy stejně staré ženy. "Věčná temnota si ho brzy vezme."
Spolkla odpověď.
Proč je pomíjivost darem? Jak někoho může nakonec zradit vlastní tělo?
Starý muž pootevřel zarudlé, zvlhlé oči. "Ještě tu jsi?" S povislým koutkem se mu těžko vyslovovalo.
Přikývla, s úctou. Kde jinde by teď měla být?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dotklo se hluboko.
Keneu
Dotklo se hluboko.
Je to krásné. Hluboce lidské,
KattyV
Je to krásné. Hluboce lidské, přestože ona vlastně člověkem není.
<3
strigga
<3
Moc se mi líbí, co tam
Arenga
Moc se mi líbí, co tam všechno je, i ta krásná přirovnání.
Krásně napsané.
Rya
Krásně napsané.
Má to dobrou atmosféru.
Blanca
Má to dobrou atmosféru. Takovou, že i myšlenky v úctě radši jenom šeptají, aby nerušily.
A líbí se mi, jak jsi zakomponovala zásadní otázku celého Tolkienverse.
A z věty "Věčná temnota si ho brzy vezme" mě hrozně mrazí.
<3
Elluška
Zásadní otázka celého Tolkienverse je totiž děsně důležitá.
Omlouvám se za temnotu, na niž babka věří... Až umře, snad bude příjemně překvapená.
Děkuju moc za komenty
Elluška
a rdím se. Jsem poctěna.
Pomíjivost je hořkosladká
Alexka
Lidé žijí rychle a vášnivě, protože mají málo času. Skvělá atmosféra.
<3
Elluška
Alexko, děkuju moc.