Když už nezbyde nic, než snění

Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalérií jak krví rudne zem...
Kdo byl aspoň jednou u táborového ohně, píseň určitě zná. Život Jima Bridgera by však vydal na seriál.
Narodil se v Richmondu v Indianě, jeho otec však podlehl volání prérie, naložil ženu, syna a dceru na vůz a vyrazili do divočiny. Usadili se v malém městečku nedaleko St. Louis, ale brzy po příjezdu Jimův otec i matka zemřeli a Jim zůstal s malou sestrou sám. Pomohla mu teta, která se k nim přistěhovala, a čtrnáctiletý hoch začal shánět práci. Učil se kovářem, pracoval na farmách a pak začal převážet přes Mississipi vystěhovalce, trapery, lovce a hledače cest. Netrvalo dlouho a vyjížděl s karavanou na západ. V osmnácti letech podnikl první velkou výpravu a postupně se vypracoval na nejlepšího stopaře a hledače cest své doby. Byl obdařen neuvěřitelným instinktem a pamětí, celé měsíce byl sám v divoké přírodě, podobně jako zvěř dokázal nalézt studánky a nejschůdnější cesty.
List Missouri Republican o něm 24. října 1851 napsal:
... i když nemá vzdělání, je tento muž nadán neobyčejným smyslem pro vše, co se týká přírody. Nikdy nezabloudí v rozsáhlých prostranstvích, jimiž chodí. Ti, jimž sloužil jako průvodci, přiznávají, že kdykoliv se chtěli dát novým směrem, překročit horský průsmyk nebo se dostat od jedné řeky k druhé a nebyli si jisti cestou, obraceli se na neomylného Jima Bridgera. Pokaždé se dostal tam, kam chtěl, i když to bylo v končině, kterou dosud vůbec neznal.
Což si my, v době GPS, kompasů, buzol, map, chytrých telefonů a kde čeho už asi vůbec nedokážeme představit.
Zdroj: Joe Hamman, Po stopách divokého Západu