Fufán spal na okně, když tu se přikradl Čitu a sekl ho do nosu. Fufán se zavrtěl.
„Braň se!“ vyjekl Čitu.
Fufán otevřel jedno oko.
„Dej mi pokoj, mládežníku,“ zabručel.
Čitu naježil srst, ocas jako kartáč na lahve.
„Jsi srab!“ vyprskl. „Poznám to. Voníš divně. Ne jako já. Jako bys ani nebyl kocour!“
„Jestli chceš zpochybňovat mou kocourovitost – „
„Nejsi kocour, ani kočka, jsi jen tlustý! Nemůžeš vládnout v tomhle domě!“ Čitu se vydrápal na knihovnu. „Ať žiju já!“
Druhý den, když vrátili Čitu zpátky ještě zpitomělého narkózou, voněl jinak. Jako by ani nebyl kocour.
Fufán se pod vousy lehce ušklíbl.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit