Jeden zlomkovitý nápad, který se mi chtělo už nějakou dobu sepsat, i když to není vlastně tak úplně na tohle téma. Nicméně ten člověk je rozhodně v davu samojediný, i když se to na pohled nezdá.
Odehrává se ve Vídni, ale vlastně to není příliš důležité.
Kráčel rychle po Příkopech, jeden z nespočtu lidí, kteří tamtudy proudili. Zachumlaný do tmavého kabátu s kapucí, v pošmourném podzimním odpoledni ničím nápadný. Na Stephansplatz nastoupil do metra.
Chvíli se rozhlížel, než zamířil k jednomu sedadlu u okna, naproti jakési dívce.
Jakmile se dveře zavřely, dívka podivně zneklidněla. Měla dojem, že muž na ni zírá, i když oči měl stále zastíněné kapucí. Něco si tichounce pobrukoval. Monotónní melodii, zprvu nenápadnou, ale jaksi zlověstnou. Připadalo ji, že melodie sílí, pozvolna proniká do její hlavy, útočí na ni...
Na příští stanici vyskočila. Ale ještě venku cítila jeho pohled a slyšela ten zvuk.
Inspirováno jistým cestujícím v Praze. Nicméně z nějakého důvodu jsem si tuhle scénku vždycky představovala ve vídeňském metru.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Brr. Působivé.
Keneu
Brr. Působivé.
Děkuju moc.
Esclarte
Děkuju moc.
Opravdu
tif.eret
moc povedené.
Děkuji!
Esclarte
Děkuji!
Fíha. Je to dosť znepokojivé.
wandrika
Fíha. Je to dosť znepokojivé...
To by mělo být. Děkuji.
Esclarte
To by mělo být. Děkuji.
Dobrý kousek, takový - a to
Faob
Dobrý kousek, takový - a to já rád - civilně zlověstný...!
Díky moc, mám radost.
Esclarte
Díky moc, mám radost.
Takový nějaký chlápek proti mě seděl v metru, ani už nevím, jestli s kapucí, ale najednou mi vytanula taková myšlenka, že co kdyby to bylo individuum takovéhleho druhu a snažilo se zaklínat spolucestující - a nápad byl tu.