Spolu

Letmé pohledy, nenápadné úsměvy, tajné vzkazy, začarované jen pro oči toho druhého. Tiché kroky po kamenných chodbách, zářící hůlky, uhýbající před zraky dospělých, záchvěvy neviditelného pláště.

"Kdes byl tak dlouho?" zeptal se.
"Promiň, motal se tam Filch," vydechl jsem omluvně a sundal si plášť. Ale pak jsem se usmál. "Copak, chyběl jsem ti?"
Místo odpovědi mi věnoval jen pohrdavý pohled.
"No, jestli jsem ti nechyběl, tak zase můžu jít," pokrčil jsem rameny a otočil se k němu zády.
"Drž hubu," zamumlal, prudce mě znovu otočil a políbil mě.

Něžné pohledy, vášnivé polibky, odvážné doteky. Navždy skryté ve stínech letitých stromů.