Veliký drak, ten dávný had zvaný ďábel a satan.
Řvoucí lev, který obchází a hledá, koho by sežral.
Protivník, žalobce, pokušitel, otec zla.
Ten, který uvádí do zkázy anděly i svět.
Poražený nepřítel, svržený na zemi, uvězněný v jezeře hořící síry.
Mistr lží a polopravd.
Tím vším ho nazývají.
Kdysi byl ale jiný.
Kdysi stal nad všemi a všichni mu vzdávali uctu.
Kdysi býval tím druhým po samotném Bohu.
Kdysi býval nejkrásnějším a nejnadanějším z andělů.
Kdysi mu patřil titul Světlonoš.
Kdysi byl jasnou hvězdou, synem Jitřenky.
Chtěl být víc.
Měl být víc.
To mu šeptala jeho pýcha.
Vzbouřil se.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dobře ty!
Elluška
Výborně se stupňuje to tempo...
Dynamická dynamika prostě :)
Dobře vystižená proměna.
Aplír
Dobře vystižená proměna.
Výborněs popsala, jen strašná
Faob
Výborněs popsala, jen strašná škoda, jen lidstvo nepoučitelné: žalobce, žalobníček, užalovaná doba, nepřipomíná nám to něco?; cesta do pekel dlážděná co dobrými, skoro svatými úmysly, nepřipomíná nám to něco?; vzhlížení, zbožňovaní velikáni, kteří k jedinému bezpečnému prostředku proti pýše, kterým jest pokora, mají vskutku daleko, nepřipomíná nám to něco? Ano, ďábel není nějaký špinavý vrah nebo odrbaný zloděj, ale charismatický elegán, co se vyzná a umí nádherně vysvětlit, že hřích je přežitek...
A teď teprve - nekecám - mi
Lee
A teď teprve - nekecám - mi došlo, že "pýcha předchází pád" prostě musí vycházet z prvního hříchu! :D Páni.
Napsala jsi to výborně, člověk si říká, jak je možné, že stvoření, které mělo všechno, co mít mohlo, zatoužilo mít víc, ale pak se podívá na sebe a už mu to tak nepochopitelné není...
(Faob se také, koukám, spravedlivě rozhorlil. :D)