Jiříkovo vidění

Jirka ležel na lehátku a opaloval se, když v tom na něj padnul stín.
„Haló je tohle Paříž?“
Protřel si oči a rázem se mu zatočila hlava. Nad zahradou se mu vznášel úplně malinkatý hrad a z cimbuří na něj shlížel mužík v leteckých brýlích.
„To… tohle je Horní Dolní u Prahy,“ vykoktal.
„Tak pardon, že jsem obtěžoval.“
Mužík zatáhnul za páku a hrad zamířil za obzor.
„Máňo! Právě tu proletěl hrad! Pojď se podívat!“
Manželka vyšla na zahradu, očima přelétla hromadu prázdných lahváčů a už ho brala koštětem.
„Ty si se zase spráskal jako prase. Já ti dám hrad!“