Návrat čarodějnice

Řetězy vody bičovaly zemi, tlačily ji hluboko a mísily s kmeny vzrostlých stromů vyvrácených z kořenů. Vydrápala se z bahna, které naplnilo její hrob. Blesky rozjasňovaly temnou oblohu, když se poprvé po staletích postavila na vlastní nohy. Vzduch ztěžklý elektřinou ji povzbuzoval, pobízel, lichotil. Vrátila se do sídla svých předků a usedla na kamenný trůn. Ruina kolem ní vzrostla do své původní výše, pokryla se střechou, zažehla louče a svíce.
V okně seděla vrána a upřeně ji pozorovala.
„Leť a řekni všem, že jsem doma. Stromům, zvěři, vodě, zemi. A mým vlkům vyřiď, že se o všechno zase dobře postarám.“