Narostla mu dlouhá paže

To jméno znal.
„Ty… Proč si to myslíš?“
Nevraživě k němu zvedla pohled od sbíraných bylin.
„Pár let jsem se u něj učila. Když jsem mohla pozorovat následky kouzla takhle zblízka… Poznám jeho styl.“
„Ty jsi… Proč?!“
Zabodla do něj oči.
„Protože u něj jsem mohla studovat věci, od kterých dává Rada poděšeně ruce pryč!“
„Existují hranice. Hranice, za jejichž překročení troška poznání nestojí.“
Teď byl pelyněk zajímavější než on.
„To… jsem nakonec taky pochopila. A odešla.“
Nádech, výdech, změna tématu.
„To nemohl být on. Rada… diskrétně sleduje hranice oblasti, kde sídlí. Neuniklo by nám, kdyby se odtud vzdálil.“
„Nevzdálil.“