Pálava

V pálavském sklípku byl na začátku léta příjemný chládek.
„A čím se vlastně živíte?“ Růžolící chlapík se zástěrou napnutou přes objemný břich překřikoval vysoké tóny houslí, zatímco umně broušeným koštýřem naléval další z povedených ročníků.
„Většinou tím, co mi lidé nabídnou,“ odpověděl jsem vyhýbavě.
„Já myslím, co děláte za práci! Co je vaše profese? Řemeslo? Kšeft?“
„Od obojího trochu. I uměním by se to dalo nazvat. Rozhodně je umění se při tom nepodělat.“
Sklepmistr se zachechtal.
„Mluvíte, jako byste byl jednou nohou v kriminále!“
„To zase ne,“ pousmál jsem se. „Já svou práci dělám dobře. Nezanechávám stopy.“
Sklepmistr se dochechtal.