Naděje?

Seděla schoulená na židli a oči jí klouzaly po papíře. Lékaře, který posledních pár minut vedl monolog pohřebním tónem, skoro nevnímala. Nějaké to slovo zachytila jen občas. Chemoterapie… Další léčba nemá naději… Několik týdnů…
Přemýšlela, co v čase, který jí zbývá, dělat.
Z myšlenek ji vytrhl doktor, když jí cpal další papír.
„Teorie pana Lumica není ještě vyzkoušená v praxi, ale má opravdu dobré vyhlídky. Mohla by to být vaše jediná naděje.“
Četla pozorně. Přísně tajný projekt… Očekává se schválení vládou…
Zdálo se, že ji osud staví před nečekanou volbu: má zemřít teď jako člověk, nebo žít věčně jako stroj?