Intermezzo: společná minulost

Na školu vzpomínal rád. Na učitele a spolužáky, na společné debaty i osamělá rozjímání uprostřed skal. Na všechny lidi, které potkal, země, které procestoval.
Na nekonečné možnosti praxe. Doporučení od člena Rady otvíralo dveře kdekoli.
Využil je mnohokrát, ale vždycky se vrátil. Znal svůj domov a věděl, co chce.

Na školu vzpomínala ráda. Na trvalý přísun informací, nespočetné knihy na dlouhých policích, na vybavené dílny a sklady. Na skleníky a zahrady plné rostlin. Otázky, na které se ještě nikdo nepokusil odpovědět. Na takřka neomezený výběr oblastí ke zkoumání.
Pak jí to stačit přestalo. Narazila na hranici a pochopila, co chce.