Planeta země byla pustá jako duše prostitutky a protkaná nitkami dálnic jako Hitlerovské Německo. Život minul, čas lidstva se blížil ke konci. Nebe rudlo blížícím se sluncem, již ani nebyl znát rozdíl mezi dnem a nocí. Vládlo neuvěřitelné vedro.
A na jižním pólu si v jedné z posledních louží vody máčela nohy dáma v šněrovacích šatech. Kus od ní ve stínu vyprahlé skály seděl šedovlasý muž přihýbající si z placatky záhadné tekutiny. Žena v jedné ruce držela vějíř a druhou si netrpělivě poklepávala po koleni. Najednou prudce vstala a vrazila muži pořádnou facku. „Já ti dám, Nicolasi, vynalézat kámen mudrců!“
Čt, 2011-05-05 14:25 — Profesor
Tedy, tohle je ale
Tedy, tohle je ale nápad.
První souvětí je skvostné. Vskutku nádherné obrazy, ostatně jako v celém drabble. Stesk na konci světa mne vždycky dostával.
Ne, 2011-05-01 13:50 — Rebelka
To je dokonalej nápad! A Země
To je dokonalej nápad! A Země pustá jako duše prostitutky je úžasnej obraz.
Ne, 2011-05-01 00:26 — Peggy
Drsný!
Drsný!
So, 2011-04-30 22:20 — Lejdynka
Atmosféra je parádní, dýchá z
Atmosféra je parádní, dýchá z toho to horko, pusto a prázdno.
Jinak je to krásně doctorovské.
A líbí se mi první věta, hodně moc.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit