Říká se, že naděje umírá poslední. Nevěřila jsem tomu. Má naděje umřela ve chvíli, kdy mě našel Lautus a odvedl mě zpět na Dramon. Pryč od Creagana, pryč od štěstí.
V ten den ve mně umřela poslední kapka naděje na šťastný konec. Zřejmě jsem na něj neměla právo.
Od chvíle mého návratu jsem si přála jediné. Konečně umřít. Dokud jsem nezjistila, že jsem těhotná.
Lautus byl nadšený, že bude mít svého dědice. A já opět změnila názor. Upnula jsem se k naději, že nikdy nezjistí pravdu. Byl by schopný mě zabít, kdyby mu došlo, že pod srdcem nenosím jeho dítě.
Pá, 2011-04-22 16:05 — Profesor
Pěkné.
Pěkné.
St, 2011-04-20 00:21 — ioannina
Jo, tohle je pěkný i pro
Jo, tohle je pěkný i pro někoho, kdo se nechytá!
Út, 2011-04-19 09:55 — Bilkis
Víš, že Lautuse fakt nemám
Víš, že Lautuse fakt nemám ráda? Ale v tomhle ohledu bych ho i chápala. Kterej chlap by chtěl bejt paroháč? Pěkně napsané.
Út, 2011-04-19 15:40 — Eillen
No, hlavně, že on je
No, hlavně, že on je nevinnost sama. Toliko nemanželských a neuznaných dětí se mu toulá po světě a jsou mu ukradení. A ne všechny matky byly svobodné... Takže dobře mu tak :)
Út, 2011-04-19 15:48 — Bilkis
Tak jasně... :D On je prostě
Tak jasně... :D On je prostě hajzl a hajzlové nechtěj být paroháči. Dělají paroháče z jiných, ale sami to nesnesou.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit