Sladké probuzení

Věž, ve které čekali byla jednou z těch nemnoha ve třetím okruhu budečských hradeb. Opuštěná a tichá. Kajetán ji poznal podle vůně.
Kameny mají svou specifickou vůni, stejně jako problémy. Ten, ve kterém byl právě teď nevoněl obzvlášť vábně. Ale Kajetán si věřil, promýšlel strategii. Děvče, které pozoroval zpod přivřených víček, nevypadalo nebezpečně.
Nechápal, neznal, její motivaci, ale nebál se jí. Možná měl.
Asi se příliš nápadně pohnul, protože dívka se k němu pomalu obrátila. Soustředěně se mu podívala přímo do očí. A pak se hlasem, který slýchával ve snech zeptala: „Poznáváš mě?“
V té chvíli se začal doopravdy bát.