Rozlučkový nástup

Po úspěšné výpravě se oba kamarádi vrací do vesnice…
A s nadšenou úlevou vítají oznámení o posledním nástupu.
„Budete mi chybět,“ k rozpačitému údivu Galů má obrýlená mučitelka slzy na krajíčku. „Vím, že jsem občas přísná, ale...“
Asterix jí úslužně podává kapesník, zatímco ostatní už po sobě spiklenecky pomrkávají.
Obelix pomůže mučitelce s věcmi k bráně, u které se k nim ještě otočí se záludným úsměvem.
„A nemyslete si - vím přesně, co máte v plánu, jakmile se ztratím. Nepřehánějte to.“
„Bez obav, pohlídám je, aby se krotili,“ ujišťuje ji Asterix. „Přece jen jsou tvoje zákony oproti těm římským pohodlně snesitelné.“