Rozhovor v zahradě

Eyssal se prudce otočil, ruku na jílci dýky.
“Nebojte, já vás nekousnu!” zasmála se.
“Promiňte,” zamumlal. Copak už zešílel? Tady přece žádné nebezpečí nehrozí! Vnučka jeho hostitele, čerstvě šestnáctiletá, byla oblečená v typickém kar-galhadském oděvu, mluvila však perfektní rifasštinou - byť byla druhou generací narozenou v exilu.
“Slyšela jsem, že jste přijel v noci,” nadhodila a usedla vedle něj. Voněla gardéniemi.
S Thémi se prvně setkal jako s šestiletou. Dnes byla neoddiskutovatelně dospělá…
“Učinil jste nějaký pokrok?” zajímala se.
“Ne. Stopa vedoucí zpátky do Nimisally byla falešná,” odvětil unaveně.
Rukopis vázaný v ametystové kůži byl už skoro deset let opět nezvěstný.