Okamžik slabosti

Vojenský konvoj dorazil do misie ve zvířeném oblaku oranžového prachu. Dva vojáci vyvlekli z dodávky nepřirozeně se zmítajícího muže.
„Dejte ho dozadu do stanu… na tu volnou postel,“ vyhodnotila naléhavost případu zrzavá ošetřovatelka. Stačil jí jediný zkušený pohled. Věk kolem šedesáti, podvyživený, nepřítomný pohled, levostranné záškuby celého těla.
„Pozor, ať vás nepokouše…,“ zavtipkoval příliš mladý poručík. Elis ho sjela studeným pohledem.
„Váš pásek…“
Nechápavý výraz.
„Ten pásek! Dejte mi ho!“
Poručík opatrně odepnul kožený opasek. Elis se po chvíli zápolení podařilo vklínit jej mezi pevně zaťaté zuby pacienta.
„Jak se jmenuje?“ zeptala se klidnějším hlasem.
Poručík zaváhal.
„Makov… Profesor Makov.“