Kouše mě úplně všechno

"Díky, žes mě vzal krmit," přivinula se Wilhelmina k Adamovi a pustila rukojeť kyblíku s masem.
"V pohodě," odvětil Adam, sáhl pro půlku kachny a ležérně ji hodil do výběhu. Nejbližší z ležících stínů se děsivě rychle mihnul, silné čelisti sklaply.
"Jsou krásní, viď..." Wilhelmina něžně odhrnula Adamovi dlouhé vlasy z krku.
Adam zaujatě sledoval, jak krokodylí zuby udělaly z poloviny kachny osminky. Dívka mu teple dýchala pod ucho, dotkla se ho pootevřenými rty, pak špičáky.
Pevně ji objal kolem ramen. "Ale budeme muset jít, promiň."
"Nejde to vydržet, co," vzdychla. "Vždyť jsem říkala, že tenhle svetr tě bude kousat."