Budoucnost je nejistá

Spousta mých letošních dílek stála za houby. Někdy jen proto, že to byly blbůstky pro pobavení, bohužel se mi to párkrát opravdu nepovedlo. Přesto většina mých drabblů obdržela spoustu milých, pochvalných komentíků. Strašně moc děkuji všem! I z tohoto důvodu jsem nejdřív měla pokušení dát sem jeden kousek, který se mi opravdu líbil, ale zůstal skoro úplně osamocený a já nevěděla (a stále nevím) proč, ale nakonec jsem si řekla, že to tu musím zakončit pozitivně - něčím, co se zároveň líbilo mně i čtenářům :). Je docela vtipné, že je to zároveň drabble na úplně první téma, tedy aprílové ;).
Mám ho ráda i proto, že se mi v hlavě vylíhlo ještě před zadáním tématu a přesto sedělo, což se zase tak často nestává :). Taky je lingvistické a latinářské k tomu. A nevědomky jsem v něm použila i první téma z loňska. Takové skvělé drabble člověk mít rád musí! (což není příkaz ;))
U stolu seděl klasický filolog. Doktor, kandidát věd, docent, píejdždý. Byli dva.
Jeden horlivě přeškrtával štosy papírů červenou fixou a broukal si „Proč bychom se netěšili“. Druhý zíral na latinsky popsaný papyrus, který archeologové objevili nacpaný mezi několika kameny v hrobce neznámého faraona.
„Pane kolego.“
První zvedl hlavu a přerušil árii.
„Domnívám se, že jsem objevil konjunktiv futura.“
Vlny se vzedmuly. Aktivní, spící i vyhaslé sopky počaly chrlit žhavou lávu. Země se otřásala, litosférické desky praskaly a na vycházku vyrazili čtyři jezdci. Nestihli objet ani jedno kolečko, vesmír totiž zahučel jako tehdy před lety a pukl.
A to byl konec.