Mých deset večerních zastavení

Vyber, ach vyber, nebohý človíčkuvydříčku, vždyť jei přečetla tolik hezkých věcí.
Následující výběr vlastně nemá vůbec žádné kritérium, jediné, co je spojuje, je fakt, že jsem si je četla před spaním a vzpomínám si, že ve mně nechaly dojem. Pořadí čistě náhodné.
Jako první bude Ebženka a její čapkovské pojednání O zelí a naději.
Další dojmovka je od Saphiry. Miluju jejího Van Gogha. A líbí se mi, že se v Mandloňových květech nebála napsat pravdu.
Illienel ve mně opět probudila dávný smutek ze Zuzany, Opuštěné královny. Dodneška si myslím, že to od Lewise nebylo fér.
První orosené oko způsobila Keneu, protože její Kuřátka tak věrně popisují pocity zakletých.
Trochu z veselejšího soudku bude jedna drabble od Danae. Danae napsala mnoho krásného (na samostatný top výběr), ale já nejvíc skví udělala u jejího Spáleniště.
Terda a její lodičkové příběhy se mi líbily už loni. Takže když jsem letos přečetla Kdybych věděl..., byla jsem opětně nadšená.
Levandulové historické humorky jsou rovněž úžasné a vybrat jednu bylo pekelně těžké, ale když už, tak Překladatelský oříšek.
Velká dojmovka byla Solastova Zasněná planeta.
Slova od Dangerous byla jednak nádherná, jednak způsobila paniku největší. Gumička v poušti... úúúú!
V posledním kouskem ve výběru dojmovek Lejdynčina Polenblut. Jako jediná mě dokázala rozbrečet...