Co já mohu vidět

Seděl na nemocniční posteli. Obvaz chránící jeho zraněné oči sklouzl dolů. Zatajil dech. Viděl bílé světlo, stíny a pak známou, zbožňovanou tvář.
Sherlock přitiskl čelo na jejich spojené ruce. Jak se vůbec mohl ještě někdy svému dranému příteli podívat do očí? Myslel si, že Watson byl ten zraněný… Ten zranitelný… A přitom to byl on.
“Holmesi. Holmesi, podívejte se na mě.”
Shelock zvedl hlavu a jejich oči setkaly.
“Já vás vidím, Holmesi,” zašeptal. “Vidím vám až na dno duše.”
“A co tam vitíte?” zeptal se a nepoznával svůj hlas.
Watson položil dlaň na tvář svého přítele a usmál se.
“Sebe.”